Optické vlákno nabízí šířku pásma, která vysoko překračuje dnešní počadavky na přenosovou rychlost. Např. běčné vícevidové optické vlákno 62,5/125 μm má šířku pásma 160 MHz/km při vlnové délce 850 nm a 500 MHz/km při 1300 nm. Při délce vlákna 100 m bude tedy šířka pásma překračovat 3 GHz. Pro tyto krátké trasy je dokonce vhodnější použít optické vícevidové vlákno typu 50/125 μm, které má sice menší průměr jádra, ale větší šířku pásma – cca 400 MHz/km při 850 nm a 800 MHz/km při 1300 nm. Toto vlákno 50/125 μm bude mít při délce 100 m šířku pásma až cca 8 GHz. Pokud by nám ani tyto velké přenosové kapacity nestačily, je možné použít jednovidové vlákno 09/125, které má při délce 100 m šířku pásma alespoň 5 THz. Připravovaný standard 10-Gigabitového Ethernetu, který bude využívat principu vlnového multiplexu WDM (Wavelenght Division Multiplexing), bude možné použít až na vzdálenost 500 m pro vícevidová vlákna 50/125 μm.

Díky stále se zvyšujícím požadavkům na přenosovou rychlost v sítích LAN dochází k vylepšování parametrů univerzálních strukturovaných kabelových systémů. Zatímco v uplynulých deseti letech byla vždy rychlost kabeláže daleko vpředu před současnou přenosovou technologií, dnes se situace radikálně mění. Pokud si vzpomeneme na klasický Ethernet 10 Mbit/s, tak pro přenos postačovaly běžné kroucené páry – telefonní rozvody, tzv. CAT3 (10 MHz). Velice brzy přišli výrobci kabelů s lepší variantou CAT4 a hned poté i CAT5 (100 MHz), a to ještě v době, kdy jsme si mohli o Fast Ethernetu nechat jen zdát. Před několika lety začali výrobci také nabízet kabely výkonnější – dnes CAT6 (200 MHz) i CAT7 (600 MHz). Tyto kategorie jsou již ve fázi počátečního nasazování ve formě komplexních systémů, i když ještě nejsou plně stanoveny jejich standardy. Co se tedy stalo? Aktivní prvky v sítích LAN už prakticky dohnaly náskok kabeláže z hlediska rychlosti přenosu. Máme neustále instalovat nové a rychlejší kabeláže? Místo CAT3 jsme třeba už instalovali CAT5. Máme teď CAT5 zaměnit za CAT6 a nebo později za CAT7 a tak dál? Výhodnější je již dnes instalovat pro přenos dat optickou síť, kterou bude možné využívat celou dobu 20 let, po kterou může běžet záruční doba.

Optická vlákna jsou jako dielektrikum imunní proti rušení elektromagnetickým polem. Při přenosu také žádné elektromagnetické pole nevyzařují. Tzv. EMI je dnes hodně skloňovaným pojmem. Hlavně kvůli rušení a vyzařování je nutné stále ve větší míře používat stíněné kabely typu FTP a STP místo klasických UTP. Experti přitom tvrdí, že až 60% problémů na metalické kabeláži je způsobeno přeslechy, impedančním nepřizpůsobením a vnějším rušením. A čím větší přenosová rychlost, tím je situace horší. Optické vlákno může být bez problémů položeno souběžně se silovou instalací 230 V, nebo v podhledech se světelnými zářivkovými rozvody i v zarušených průmyslových provozech. A také na klasické problémy s rozdílnými zemními potenciály ve stíněných kabelážích můžete s klidem zapomenout.

Protože optické vlákno nevyzařuje žádné elektromagnetické pole, je velice obtížné odposlouchávat provoz běžící na tomto vlákně. Oproti tomu se traduje, že s příslušným vybavením lze i ze vzdálenosti několika metrů odposlouchávat provoz na běžné metalické síti LAN.

Optické vlákno samotné má větší pevnost v tahu než měděný vodič o stejném průřezu. Z hlediska ohybů je optický kabel také více odolnější na vícenásobný ohyb. Optický kabel neobsahuje žádné korodující prvky (na rozdíl od měděného kabelu). Je možné jej namáhat až šestkrát větší silou, než je maximální zatahovací síla pro metalické kabely CAT5. Kroucení kabelu během zatahování způsobí u kvalitního kabelu CAT5 degradaci jeho parametrů, zatímco optický kabel vydrží.